Historie klubu

Královské věnné město Nový Bydžov patřívalo v posledních stoletích k největším na českém severovýchodu a bylo i městem krajským. Od 80. let 19. stol. mělo místo mezi nejaktivnějšími v celých východních Čechách. Napomohlo tomu brzké vlakové spojení s Prahou, ranná elektrifikace města a věhlasné gymnázium. To chrlilo řady dobrých studentů, kteří z vysokoškolského pobytu v Praze přinášeli novinky z nejrůznějších oborů a díky svému mládí i ze sportu. Vždyť pobočka Českého klubu velocipedistů NB patřila již od roku 1891 k řádce nejstarších v celé rakouské monarchii! Tenisté a fotbalisté Sportovního klubu NB jsou nejstarší ve východních Čechách od roku 1903. Aby zmíněné aktivity byly legální, musela je schválit i městská rada a to se díky pokrokovým starostům města, až do 2. světové války, dařilo.

Hokej, tehdy s tvrdým míčkem, krátkou hokejkou a házenkářskými brankami v 7 hráčích 2x30 minut, se zde hrál již od zimy 1911. Kanadský hokej s pukem se lavinovitě šířil až po 1. světové válce, přesto do konce 20. let byl známým soupeřem jen Dvůr Králové nad L. a Hradec Králové, protože mužstev v celých východních Čechách bylo jen pár. S nimi naši na lukách, bez mantinelů, sváděli vyrovnané boje.

Vývojovým skokem bylo vytvoření zimního areálu s osvětlením na 6 tenisových dvorcích Sportovního klubu r. 1933, kde bruslení bylo již oddělené. Od začátku, po řadu let, byl kapitánem týmu Jaroslav Šteger, obětavý organizátor, neúnavný hráč, původní student, později tělocvikář gymnázia, na něhož je vděčně vzpomínáno. Na první led se většinou nastupovalo na koupališti v Dachovech proti Grey Grizzly Hořice. Mužstvo vyhrávalo přebor okrsku, několikrát hrálo i 1. třídu kraje, zvalo si i divizní soupeře. Na podzim roku 1940 je převzal místní AFK převodem celého vybavení. V r. 1942 se hrálo bez domácího ledu a celou válku bez osvětlení / v NB válečný zákaz/. Přesto vznikl ještě dorost a začala suchá příprava /střelba z prkna a tělocvična/. Pomáhal i Zdeněk Jarkovský, náš odchovanec / od vánoc 1939 brankář ligového I. ČLTK Praha, akademický a československý reprezentant, v listopadu 1948 tragicky zahynul s dalšími 5 hokejisty v kanálu La Manche při přeletu z Paříže do Londýna/. Po válce se hokej jen pomalu probouzel i přes určitou snahu vedení města až do roku 1950 většinou bez vlastního ledu. Roku 1950 postaveny vysoké mantinely a Sokol AFK, potom T.J. Slavoj a TJ Jiskra Nový Bydžov hrál meziokresní a krajskou soutěž další léta, bohužel, bez širší funkcionářské a hráčské základny. Např. zimu 1960 svým patronátem zachraňoval oddíl kopané. Po dalších sezónách se udržení hokeje v Novém Bydžově stávalo neúnosným. Chyběly peníze na rekonstrukci i na nové vybavení, ubývali hráči a povadli i poslední nadšenci. Ještě se několik zim bruslilo a potom… dlouhá léta jen vzpomínalo. Ani pokus mladých získat stálou plochu pro přírodní led nebyl úspěšný, i když se na odborářské úrovni už počátkem 70. let za cizím ledem jezdilo.

Umělý led se začal rodit až v období 1974-1975. Po letech nezájmu se výbor TJ Jiskra podařilo přesvědčit, aby se za podpory Okresního stavebního podniku, Jabloneckých skláren a Koželužny ZAZ stal spolugarantem výstavby zimního stadionu. Byla to tehdy běžná akce Zet /část prací zdarma, brigádní pomocí/, ale jako klíčová část Volebního programu NF města pro léta 1975 – 1980 se už nedala zrušit! Za aktivní brigádnické pomoci zaměstnanců, společenských organizací, občanských výborů i starších žáků a učňů se na umělém ledě o vánočních svátcích roku 1979 bruslilo! Hned v lednu začal turnaj 10 podniků zaštítěný Okresní odborovou radou Hradec Králové jako Pohár Vítězného Února, hraný od té doby každoročně. Vybraní hráči turnaje, soustředění pod hlavičkou Okresního stavebního podniku, vedeni Vladimírem Dvořákem v sezóně 1980-81 vyhráli okresní přebor Jičínska i kvalifikaci o krajský přebor II. třídy, v němž v příští sezóně obsadili krásné 3. místo. Vlastních zaměstnanců OSP v mužstvu však stále ubývalo, proto se novým sponzorem v sezóně 1985-86 stalo JZD ČSSP NB po dalším roce z ekonomických důvodů závodní hokej znovu v NB končí. Zůstává populární Odborářská liga / oficiálně od 1986-87/. Škoda, že převážnou většinu účastníků postupně otrávila přítomnost závodních hráčů! Dosud byla silně přehlížena výchova vlastního žactva, přesto trenérům mládeže Jaroslavu Šubrovi a Mirku Erbanovi patří velké uznání za letité snahy skupinu dětí vést.

Současný život Stadionu, oddílu ledního hokeje NB, odstartovala až přihláška do ČSLH Praha na jaře 1991. Jedním z hlavních iniciátorů byl zapálený Láďa Knytl a svědomitý Standa Horák. Prvním předsedou oddílu byl obětavý Olda Pavelka. Vlastní řádná mládežnická líheň stále chybí. Obrovskou vzpruhou byl příchod Mgr. Ondřeje Heřmana z Pardubic, původního ligového hráče, do funkce hrajícího trenéra. Bez nadsázky lze léta 1995-1997 hodnotit jako zlatou dobu bydžovského hokeje, což potvrzovaly návštěvy 600 až 750 diváků na utkání. Další období nastartoval předseda Petr Kebort smlouvou s HC Lev Hradec Králové, dle níž se náš HC Stadion stal dílčí farmou HC Lev. Noví hráči přicházeli i během sezóny, dostávali přednost, což oslabovalo dobrý kolektivní duch původního celku. Protože všichni kmenoví hráči patřili nyní HC Lev, byl náš Stadion po dvouletém rozchodu se Lvem bez jediného vlastního hráče. Nového předsedu Ladislava Špačka stálo velké úsilí, než byla klubu většina hráčů vrácena. Potřeba vlastní hráčské základny už bušila ve vědomí všech. Vždyť jsme byli snad jediní, kteří to dosud nebrali vážně. Naštěstí několik mladých kolem Jaromíra Pilce a Petra Lechmanna začalo s žákovskými věkovými skupinami trénovat. Psal se rok 1999. Pro jejich závodní činnost se rozhodlo vedení města převedením pod Městský dům dětí a mládeže. Družstvo mužů se následující rok 2000-2001 znovu probojovalo do I. VČ ligy, ale bez dostatku hráčů se postup nakonec ukázal jako nedomyšlený, ale potvrdila postupná ztráta diváků. Od sezóny 2002-03 vede výbor Jiří Česák a trénuje František Sedlák z Poděbrad. Hrajeme II. VČ ligu ve vrchní polovině tabulky. Husarský kousek se nám povedl v předjaří 2006, kdy jsme v play-off ze 2. místa ve finále přehráli do té doby i neporazitelné Vrchlabí.

Zimou 2006 – 2007 začala další vývojová etapa, která začíná zastřešením a pokračuje modernizací dosloužilého zařízení a vybavení areálu. Jde o čtyřletý projekt, kterým jen doháníme stadiony našich soupeřů. Pochvala za práci s mládeží patří jejím trenérům a pracovníkům u družstev a okolo zápasů, zapáleným rodičům. Chválit zasluhují i ledaři pro tradičně kvalitní led. Divák pozná a umí ocenit snahu hráče a obdivuje charakterní bojovníky. Široká hokejová veřejnost už netrpělivě čeká na odchovy mládežnické základny do kategorií staršího dorostu a dospělých.

Josef Paleček, historik bydžovského sportu